Duben 2020



  • ne
    05

    19.30
    120 Kč

    Šestet

    Zrušeno

    Poslední koncert kapely Šestet v sestavě Jakub Kahánek, Majka Urbanová, Eva Menclová, René Inquort a Jiří Urban.Šestet - pětičlenná a capellová skupina zpívající převážně vlastní tvorbu a skladby 20. století. (jazz, swing, pop, latino aj.)

  • po
    06

    ZAVŘENO

  • st
    08

    20.00
    100 Kč
    Zrušeno

    Hlavní tváří kapely je zpěvák a kytarista Jason Kucker. Pochází z Brooklynu v New Yorku, ale od roku 1999 žije v Praze, kde v roce 2012 založil kapelu The Yestertones. Spolu s ním dnes kapelu tvoří Jiří Kozák - piano, Dušan Kovář - baskytara, Daniel Dyk - bicí a Karel Šváb - saxofon.

    The Yestertones věří, že budoucnost v hudbě patří i minulosti. Hrají energický mix amerických a britských hitů ze zlaté éry rock’n’rollu, blues i rocku. Hudbu, co nikdy nezestárne a podobně jako kapela postupně dozrává jako ta nejlepší vína. Čeká vás večer plný mnohdy již zapomenutých klasických písní, k tanci i poslechu!


  • 10

    17.00
    zdarma
    Zrušeno

    Tradiční vánoční koncert Rockové školy

  • so
    11

    KLUB ZADÁN

  • ne
    12

    ZAVŘENO

  • po
    13

    ZAVŘENO

  • út
    14

    20.00
    150 Kč

    "Možná by se to nikdy nestalo, kdybych neztratila svou profesionalitu a nechala láhev vína tam, kde být měla. Mým úkolem bylo poslouchat příběhy lidí, kteří byli natolik odvážní, že souhlasili s tím, že se mi svěří. Jedna noc. Šest lidských příběhů. Šest rozhovorů naplánovaných až do půl třetí. Do půl třetí ráno. V půl třetí jsem měla končit. Měl mě vyzvednout můj přítel. Bohužel se Kyle zpozdil a mě tak čekalo ještě jedno neplánované interview. Interview o půl třetí."

    Tak zní anotace na zadní stranu knihy rozhovorů reportérky Tary Carlyle, která se rozhodla vyzpovídat nejednu oběť znásilnění. Co se stalo o půl třetí? Kdo byl poslední zpovídaný? A čím vším si oběti musely projít? To a mnohem více se dozvíte v autorské hře Lenky Svobodové Interview o půl třetí.

  • st
    15

    KLUB ZADÁN


  • 17

    20.00
    100 Kč

    Kapela profesionálních muzikantů, kteří hrají jazz, swing a blues pro radost sobě a svým posluchačům

  • ne
    19

    ZAVŘENO

  • po
    20

    ZAVŘENO

  • st
    22

    20.00
    100 Kč
    Portrait byl založen v roce 2002 neprofesionálními hudebníky, které spojil jejich zájem o hledání nových možností v interpretaci bluegrassu. Skupina prošla několika personálními změnami a v současnou podobu vykrystalizovala na jaře 2009. Hudební činnost některých členů skupiny Portrait sahá poměrně hluboko do minulosti. Kapelník Jiří Medřický se spolu s Marcelou Medřickou a jejich bývalým sdružením například zúčastnili v roce 1983 jako první neprofesionální soubor z tehdejšího Československa třínedělního turné po USA. Hráli v New Yorku, na festivalu v Louisville, v Nashville.

    Od té doby má skupina mnoho významných přátel právě ze Spojených států amerických (banjisté Earl Scruggs a Pete Wernick, hudební publicista z New Jersey Don Kissil, Krüger Brothers, skupina původně ze Švýcarska, nyní žijící v Severní Karolíně, newyorský banjista Tony Trischka, kytarista skupiny Skyline Danny Weiss...) a také odtud čerpá kromě svých vlastních každodenních zdrojů inspiraci pro tvorbu. Hrávali také často v Německu.

    Jolana Makovičková – zpěv, akustická kytara
    Petra Káninská – zpěv
    Marcela Medřická – banjo
    Jiří Fresl –  basová kytara
    Jiří Medřický – banjo, dobro
    Tomáš Pavlata – všeobecná podpora

  • čt
    23

    20.00
    100 Kč

    Jiří Řehulka a Malý Beat + Viktorie

    Muzikant, zpěvák a skladatel Jirka Řehulka – určitě není pro řadu lidí neznámé jméno. Na svém kontě už má 250 skladeb.   Spojení Jiřího Řehulky a Malého Beatu  vzniklo, když Jirka nahrával duet s ostravskou písničkářkou Petrou Göbelovou – Chodníky. Jednalo se o rock-popovou písničku, která ho přivedla na nápad přidat svým folkovým skladbám rockový náboj. Zašel tedy za Petrem Votavou, se kterým nahrával svoje první CD, a na podzim v roce 2015 dali dohromady Malý beat, kde společně s nimi hraje i Petrův syn Kryštof.


  • 24

    20.00
    120 Kč

    PANÍ TAU a PÁNSKÁ ŠATNA / možná přijdou i POCHCANÝ TOTEMY

    Něco nového, něco trvalého a něco zmizelého. Ne, nejde o věci, co si americká nevěsta strká za podvazek. Jde o kapely, které vám chtějí zahrát, a jednu, co už dávno není a nyní na chvíli ožije.  Blues, šanson, synkopy a snad i nějaká ta sranda... Přijďte se nechat překvapit do Carpe Diem!

  • ne
    26

    ZAVŘENO

  • po
    27

    ZAVŘENO

  • čt
    30

    20.00
    100 Kč

    Kvartet Krabat

    Uskupení Kvartet /nědy Trio/ Krabat je volné uskupení hudebníků, které se schází k občasné společné produkci, přičemž sjednocujícím elementem je autorská tvorba Jaroslava Tulky. Žánrově se jedná o výraz, který motivicky čerpá z některých prvků etnické folklórní oblasti /inspirace slovenské či staroirské/, ze středověké sféry moralistní a kurtoazní a z folkové písničkářské tradice. Nástrojové složení - akustická kytara, flétny, perkuse, sopránsaxofon, kontrabas. Námětově věc těžko stručně popsat, ale lze asi říci, že nad tematy aktuálními zřetelně převažují motivy emocionálně i ideově "věčné".



AKTUÁLNÍ VÝSTAVA



2. 3. - 31. 3. 2020
MONTI KUBRIK & PETR HOFMAN: První letošní společná výstava dvou výtvarníků a přátel z Prahy



MONTI KUBRIK
V jeho obrazech vnímáme výrazové nuance, které mají společné znaky – lyrické a poetické cítění. Malíř jde cestou poetické reflexe, doprovázené vjemy mezilidských vztahů. Ukazuje člověka v některých momentech jeho života, někdy až v intimitě jeho bytí. Ocitáme se v krajinách ozářených měkkým světlem pronikajícím skrze mraky, což je další typický autorův prvek. Zvláštní napětí pak vnáší do některých scén odhmotněná lidská postava. Monti Kubrik vystavuje od roku 1982 na kolektivních i samostatných výstavách doma i v zahraničí.
Více na: montikubrik.osoba.cz
 
PETR HOFMAN
„Petr Hofman vystudoval elektrotechniku. Vím, že to s výtvarným uměním nejde moc dohromady, ale stalo se. Po několika smutných i tragických událostech v jeho životě byl nucen nějakou dobu pobývat v PL Bohnicích. V rámci povinných aktivit začal navštěvovat výtvarný ateliér, a to hlavně proto, že byl nejblíže pavilónu. „Musím smeknout klobouk před vedením tohoto ateliéru, za trpělivost, za pomoc, a hlavně za obrovskou profesionalitu. Filipe, jestli narazíte na tyto stránky, díky za všechno.“ Ano, právě tento človíček dokázal, že po 40. letech vzal do ruky tužku, barvičky, štětce a začal malovat. 
V každém případě jeho první obrázek po 40. letech nese datum 22.1.2013. Ještě tedy něco k obrazům. Není to o krajinkách, portrétech a podobně. Je to především o pocitech, jak dobrých, tak špatných. Každý je zažívá, a tak věřím, že si tu každý něco najde.“ Má za sebou už mnoho výstav jak v Praze, tak v Čechách a jednu i ve Švýcarském Curychu.
Více na: hohogalerie.webgarden.cz






Aktuální výstava

Historie

S trochou představivosti lze počátek Klubu Carpe Diem umístit už někam do počátku minulého století. Tehdy totiž jistý pan Materna začal v zahradní kůlně v Dělnické ulici vařit, míchat, zkoumat a pak i vyrábět různé druhy barev a laků. Dá se předpokládat, že byl ve svém snažení úspěšný, protože na jeho činnost navázal i jeho syn Viktor, který o několik let později založil v Hostivaři dodnes známou firmu BARVY-LAKY, a zároveň pro své zaměstnance postavil v Jičínské ulici nový moderní dům. Brzy však umírá a vedení závodu se ujímá jeho teprve osmnáctiletá dcera Zdenka, později provdaná Wagnerová.Carpe Diem Továrna se pod jejím vedením úspěšně rozvíjí, pak ale přichází rok 1948. Podnik je znárodněn a o rok později jsou manželé Wagnerovi zadrženi u Domažlic s třemi dcerami při pokusu o přechod hranic. Místo do svobodného světa putovali za mříže a dcery do sirotčince. V srpnu 1968 emigruje celá rodina do Švýcarska. Po sametové revoluci podává paní Zdenka Wagnerová žádost o restituci majetku, mezi jinými i o činžovní dům v Jičínské ulici č. 4. Brzy však umírá a dědictví přebírá její nejstarší dcera Helena Jirounková. Dům po dlouholeté péči OPBH potřebuje opravy bytů, fasády, výměnu topení, oken i výtahu. Nakonec dochází i na sklepní prostory, ve kterých se po léta proháněly jen myši a potkani.

„Dědeček Materna by si tady asi zařídil laboratoř, jenže to by mě asi moc nebavilo,“ uvažovala Helena. A pak si vzpomněla na babičku Finu Maternovou, známou akademickou malířku. „Ta by zde zřídila galerii,“ prohlásila a hned nato se začalo budovat. Vážným problémem však byla spodní voda, která neustále zaplňovala hlubokou betonovou jámu, která ve sklepě zbyla po vybourání kotle ústředního topení. „A co bazén?“ napadlo jí. Do plánů tedy přibyl i bazén. A pak malá tělocvična. A bar. Výstavba trvala téměř dva roky a stála plno peněz. Galerii, kavárnu, bar, bazén i malou tělocvičnu se nakonec podařilo vybudovat. Zbývalo už jen uvést to vše do provozu.

S galerií hned v zárodku pomohl známý curyšský galerista Oskar Krause a jeho žena Alice. A oni to byli, kteří doporučili název CARPE DIEM. Výstavní akce pak zdárně rozjela Hanička Marcínková, za barem v té době stály všemi muži obdivované barmanky Zuzka a Dáda a kolem Klubu se vytvořila skupina nadšených podporovatelů, v jejichž čele stál nezapomenutelný Pavel Melounek. Desítky skvělých českých umělců pak dokázal přivést kurátor většiny pozdějších výstav Petr Johanus. O hudební program se po dlouhou dobu staral Marek Brodský a bazén zaplnily maminky se svými batolaty pod odborným dohledem Jany Vydrové. Za mnohé vděčíme také pozdějšímu nájemci Janu Lacinovi.

Dle Wikipedie bylo rčení Carpe diem quam minimum credula postero poprvé použito římským básníkem Horatiem v první knize sbírky Ódy (Carmina). Nikdy se prý nemá umísťovat na hroby a nikdy se nesmí dávat na hodiny. Bylo by to neetické a hanebné. V překladu zní: Užij dne a nic nevěř budoucnosti, nebo také Užívej si a na zítřek nedbej. Český egyptolog Zbyněk Žába se domníval, že rčení může mít staroegyptský původ. Podle jeho názoru vychází z významově blízkého literárního žánru dnes označovaného jako Písně harfeníků, hojně rozšířeného v řecko-římské době.

Pro název klubu byla použita jen první část, ta druhá totiž tak trochu nabádá k nezodpovědnosti. Vzhledem k otevíracím hodinám, hodil by se ale možná i název Carpe Noctem.


Carpe Diem


Carpe Diem