AKTUÁLNÍ VÝSTAVA

4. 11. - 30. 11. 2019
Michal Horák: Svět očima poutníka – výstava fotek

Na jaře roku 2007 jsem opustit zaměstnání, a protože mě nic nenutilo hned nastoupit jinam, rozhodl jsem se letní prázdniny strávit nějakým netradičním způsobem, který se třeba už nikdy nemusí povést zopakovat. Nevím pořádně proč, ale ze všech příležitostí, které se nabízely, mi jako ta nejlepší volba vyšla vyrazit k moři. No, a protože jsem měl k dispozici spousty času, tak jsem se rozhodl k němu dojít po svých, jen s batohem na zádech.

Zvolil jsem směr na jih, k Jaderskému moři, kam jsem po měsíci a jednom týdnu úspěšně dorazil. Prvně jsem zakusil, jaké to je být poutníkem a zažívat jednoduchost žití, pomalu se přesouvat z místa na místo, být součástí krajiny, vnímat jí intenzivně všemi smysly.

Po třech letech v roce 2010 jsem se zase vydal pěšky k moři, tentokrát na sever k Baltu, kam se mi po více jak měsíci podařilo dorazit. Opět jsem zakusil, jaké to je být většinu času v otevřené krajině, v přírodě, plně vnímat tady a teď, těšit se z obyčejných „maličkostí“, jako jsou východy a západy slunce, dobré jídlo a pití, spánek…

Uběhly další tři roky a mě to znovu táhlo k moři, tentokrát na západ k Atlantiku. Putování mi zabralo dva dlouhé měsíce, po kterých jsem stanul na břehu Atlantského oceánu v krásném přístavním městečku Le Tréport v Normandii. V cíli se ve mně mísily protichůdné pocity radosti z toho, že jsem to opět dokázal, smutku z toho, že už to končí a hlavně vděčnosti k tomu, co mě během celé cesty doprovázelo a drželo nade mnou ochrannou ruku.

Po třetí cestě mi bylo jasné, že přijde i čtvrtá, na východ, aby se kruh uzavřel a všechny směry byly kompletní. V roce 2016 jsem se tedy vydal na cestu do Oděsi k Černému moři. Putování mi zabralo dlouhých 80 dní a na konci jsem se zařekl, že už nikdy, NIKDY takhle daleko s batohem na zádech nepůjdu!
Nu, ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy… Letos, opět po třech letech, jsem vyrazil po svých na jih, k Jadranu. Tentokrát to bylo jiné, než poprvé. Nevyrážel jsem z Prahy, ale z Českých Budějovic a po cestě jsem byl nucen kvůli nepřízni počasí využít vlak pro přesun z Lince do podhůří rakouských Alp. Přesto cesta splnila svůj účel a já si uvědomil, že nemusím čekat další tři roky, abych mohl být poutníkem a že nemusím tolik lpět na původním plánu a představě, jak věci mají „správně“ být.

No a co bude dál…? Uvidíme, co mi život přinese, kam mě mé kroky ještě zavedou!

Všechny vystavené fotografie jsou k prodeji, formát L á 1000 Kč, formát M á 700 Kč a formát S á 500 Kč.